Zajímavosti

Socha rakouského granátníka v mírně nadživotní velikosti patří mezi první umělecky pojaté litinové plastiky v Čechách. Patří též k nejstarším exemplářům evropské umělecké litiny. Socha je vytvořena z duté, silnostěnné, tzv. francouzské litiny. Byla odlévána po částech podle dřevěného modelu a následně sestavena. Její původní forma vznikla již v roce 1756, kdy byly ve Strašicích na zbirožském panství, východně od Plzně odlity první dvě figury. Objednala je vláda Marie Terezie pro Vídeňské Nové Město. Plastiky byly vysoké asi 2,5 m, duté a vážily 40 vídeňských centů (cca 2240 kg) s tloušťkou stěn od 60 mm do 60 cm, v některých místech i větší.

Strašická slévárna je ojedinělým případem podniku s nejstarší železářskou výrobou v kraji, jejíž počátky sahají do 14. století. Tamní slévárenská výroba se datuje od začátku 17. století. V první polovině 17. století se strašická huť dostala jako součást Komorních železáren do majetku královské komory.

Tyto původní kolorované plastiky zdobily nejdříve rohy kašny na zámku ve Zbiroze a mezi lety 1779 – 1805 byly přemístěny na schodiště Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě. Zde sloužily mimo jiné také jako otopná tělesa. V polovině 19. století byly plastiky přestěhovány do reprezentační budovy Zimní jezdecké školy vojenské akademie, kde stály i během bombardování v roce 1945, což je poslední dochovaná zmínka o jejich přítomnosti. Jejich další osud není znám a rovněž není znám autor původního modelu.

V roce 1890 strašická huť odlila ze stejného modelu tři další granátníky. Dvě plastiky byly odlity za účelem reprezentace společné expozice Západočeských železáren na Všeobecné zemské výstavě v Praze konané v roce 1891. Třetí plastika byla určena pro zbirožský zámek, jak dokládají dobová vyobrazení. Jeden exemplář byl zapůjčen do Brna na výstavu zvanou Zašlé a moderní slévačské umění. V Brně přečkal druhou světovou válku a v padesátých letech se dostal do fondu vznikajícího Technického muzea v Brně. V roce 1983 putoval na zámek ve Slavkově a po pěti letech na odpočívadlo u dálnice D1, u Rohlenky. V současnosti se nachází zpět na zámku ve Slavkově. Tato socha není kolorovaná. Další socha se nachází v parku v Holoubkově nad tamním závodem Kovosvit a ta třetí se nachází na nádvoří zámku Dobříš. U příležitosti 250. výročí odlití prvních plastik se rozhodla Slévárna Strašice pro odlití nové plastiky podle dochovaného dřevěného modelu zapůjčeného z depozitáře Městského muzea ve Zbiroze. Tato socha nyní stojí na dvoře slévárny.

• Jelence běloocasého nechal přivézt do své vlasti kníže Josef II. Colloredo-Mannsfeld ze Severní Ameriky kolem roku 1853.
• Jelenec běloocasý (dříve viržinský), pochází z Virginie ze Severní Ameriky.
• Kromě Finska je Dobříšsko jediná lokalita v Evropě, kde jelenec běloocasý volně žije.
• Jelenec běloocasý patří mezi jelenovité druhy zvěře a paroží má zatočené směrem dopředu a jak název vypovídá – zdobí ho také nezvykle dlouhý bílý ocas – mysliveckou terminologií řečeno kelka.
• Samice laně váží kolem 40 – 90 kg, jsou bez paroží,samci jeleni váží kolem 50 – 100 kg, paroží shazují v lednu až březnu.
• Letní srst u jelenců je krátká a červenohnědá, zimní srst je delší a šedohnědá. Spodní část hlavy, krku a břicha je bělavá, kelka je 15 – 30 cm dlouhá, porostlá na okrajích a vespod dlouhou a řasnatou srstí.
• Při nebezpečí jelenci vyskakují všemi čtyřmi běhy (končetiny) najednou a vztyčují kelku.
• Jelencům vyhovuje krajina, kde se střídají lesy s poli a loukami.
• Říje u jelenců probíhá v listopadu, samice je březí 7 měsíců a na jaře rodí 1-2 mláďata, která jsou na hřbetě a bocích bíle skvrnitá.
• Jelenci se dorozumívají, stejně jako ostatní parohatá zvěř, kelkou.
• Exotický druh zvěře tehdy vysadil do zooparku u zámku Dobříš.

je z období, kdy zámek Dobříš sloužil po druhé světové válce účelům Českého literárního fondu jako pracovní a rekreační zařízení tzv. Domov spisovatelů. Literární umělci zde bydleli v jednotlivých pokojích, které jim byly přiděleny na základě poukazu. Délka pobytu se většinou pohybovala od jednoho týdne do několika měsíců.
Spisovatelům sloužil nejen zámek, ale i přilehlé parky, kam na rozdíl od zámku, či jídelny měla přístup i veřejnost. Obyvatelé města se někdy na tehdejší osazenstvo zámku dívali svrchu-spisovatelé si žijí na zámku, je to tam samý sjezd a oslavy, kdo ví, co všechno se tam asi děje….
Během spisovatelské éry na zámku pobývalo či na návštěvu přijíždělo mnoho známých osobností.

v 70.letech pak na zámek zavítali např.

• Oldřich Daněk
  dramatik, spisovatel, režisér
• Oldřich Lipský
  režisér a scénárista
• Václav Vorlíček
  režisér a scénárista, spolupracoval s M. Macourkem
• Miloš Macourek
  básník, dramatik, scénárista
• Ladislav Smoljak
  režisér, herec
• Zdeněk Svěrák
  scénárista, herec